Poniklá 2020 - Den 7

Z deníku malého beneborce.

Milý deníčku, jsem tady v Poniklé na florbalovém soustředění. Tomu bys nevěřil, ale hraje se tady florbal. Jó, ty nevíš, jak se to hraje? To já taky ne, ale pardálové s píšťalkou mě to prý naučí. Tady se jim říká trenéři.

Deníčku, mám, jak víš, spánek jako máma když jde táta na poradu do nálevny. Ale tady, tady spím i se zavřenýma očima. To se mi už dlouho nepovedlo, naposledy co mě nálet komárů donutil přespat zcela zapnutý ve spacáku (pár sadistických potvor se tehdy dostalo dovnitř a bodajíc mě do očních víček donutili mě sevřít oči v pěst).

Spánek byl ukončen zvukem, mně do té doby neznámým, hlas něčeho jako lodní siréna nebo zkouška hornistů pod našimi okny (bydlíme u hájenky) se dral skrze spacák a zavřená víčka až do mozku. A je to tady, teď mě něco bodne. Okolí se kolem mě změnilo v pobíhající dav poblouzněných, sportuchtivých, celkem přátelsky vypadajících postav.

Neznám téměř nikoho, ale pronikavý hlas trenéra mě naváděl od spacáku, přes umyvadlo (sklouzla mi noha po pastě a hubou jsem setřel zubní pastu, zřejmě zanechanou pro případ kanady(?)), rychlé opláchnutí a podmanivý hlas změnil směr. Ještě očima v pěst jsem otočil slechy do směru onoho líbivého hlasu. A pak to přišlo, ono bodnutí.... Silné, do všech pórů mého těla, jaká úleva, když takto bodnuti byli všichni kolem mě.

Uf, byl to jen studený závan větru bóra způsobený utíkajícími kolegy z přístěnku pod schody. Prý se děje něco jako ranní výběh, pozornému účastníkovi se hlas, do té doby líbivý ztělesnil do postavy s rysy Jacka Londona, smysly tak vytříbenými, že nemusí chodit do kvelbu pro pokrm, protože při obíhání husího stáda se jim krky kroutí a maso peče samo. Jo, jo byl dobře živený, s mírným mlaskacím tikem, jako táta po návratu z oné nálevny. Pro mě v tu chvíli BŮH.

To je zachycený úryvek deníku neznámého beneborce, zapomenut v útrobách školy zbudované v Poniklé kolem roku 1907.

Ten nám předal před práh školy místní neznámý obyvatel.

Rekonstrukce školy zřejmě odkryla už dávno zapomenutý list deníku, asi někoho z bývalých beneborců, co asi zúročuje své dosažené a na soustředění vypěstované dovednosti někde v zahraničí. A kdo ví, dost možná v Mekce florbalu ve Švédsku.

Ráno jsme zaveleli k útoku na stín sjezdovky před námi. Výběh absolvovali všichni, někdo to pojal rekreačně a prošel si okolí trasy pentathlonu připravovaného na zítřek.

Doběh byl přísně měřen, tak se beneborci s úsměvem řadili v šik na snídani, aby se pochválili dosažením osobáku.

Po snídani se rozjel turnaj v badmintonu a dohrával se turnaj v ping pongu. Beneborcům zbývá pár chvil se zapsat do soutěží.

Rozjel se finálový souboj s petangovými koulemi u nedalekého kostela sv. Jakuba Většího, který nabízel příjemný stín pro hru. Jinak výborné počasí, které nás celým soustředěním provází, zaslouží pochvalu, ostatně o to se stará Miloš Vojtíšek už od ukončení předešlého ročníku. Miloši, děkujem!!!

Pršelo jen jednou a ten den nám moc pomohl.

Klání beneborců v lukostřelbě se opět odehrálo za zvýšené pozornosti okolí. Naši Robinové Hoodové se prostříleli do finále, které vyhrál Jakub Švarc, druhý Tobiáš Truhelka, třetí Radek Smolík.

To se u kostela odehrávalo bouřlivé finále v petanque. Návštěvníci továrny na vánoční ozdoby se stydlivě připojili ke gratulacím vítězům svým gradujícím, až frenetickým potleskem. Bodejť by ne, vyhrál Filip Doležal, kterému se už na krku houpala zlatá medaile z předchozího dne za vítěztví v karetní hře UNO, dnes získal další za petanque. Druhý se umístil Pavel Halík a třetí Štěpán Walter.

To se už kvapem blížil oběd a bramborové knedlíčky s vepřovým a zelím. První u jídelny obdrželi dávku dezinfekce na ruce, po které šeptali hlášku z filmu Slavnosti sněženek přepovídající okamžitou likvidaci všech zásob potravin: „Pánové, já bych vám to neradil, já totiž všechno sežeru.”.

Po obědě se opět hala rozjasnila tréninkem našich beneborců, a to pod taktovkou zkušených hráčů-trenérů Honzy Pavlíčka a Marka Garreise, kteří dnes vedli tréninky všech kategorií.

Všechny kategorie rázem pookřáli a rádi přerušili lelkování po návštěvě koupaliště či malé haly. Dostali do těla, ale přátelské poplácání s trenéry a letmé doteky takových hvězd bylo dostatečnou odměnou.

Beneborci a beneborkyně po takovéto dávce florbalu vyhladověle vyhlíželi škvírou výdejního okénka pohyb v kuchyni.

Kuchařky opět zabodovali - brambory s plátkem kuřecího steaku mizel v útrobách našich svěřenců.

Po večeři se opět docvakli některé z připravovaných her, a to se už chystal květinový ceremoniál.

Včera se totiž organizátorům nepovedlo uspokojit touhu po medailích náhražkou v podobě sladkostí.

Medaile se rozdaly, hrdinové dne a významné sportovní úspěchy vyzdvihly. Na závěr byly odměněni všichni, co dnes neměli narozeniny či svátek.

Volný program mohl započít, fotbal byl z jedním z taháků večera spolu se slibovaným finálem v ping pongu. Ten obstaral Vítek Vytrhlík s Tomášem Lapáčkem, který pohledné klání vyhrál a obhájil tím vítězství z loňského ipředloňského ročníku.

To se školou sunuli naši beneborci a beneborky ke sprchám. Unaveni?! Nééé, spokojeni a šťastní jdou vaše děti spát. Už jen jeden poslední celý plnohodnotný tréninkově odpočinkový den. OSMÝ !!!

Z chodby mizí nástěnka a pro trenéry začíná šichta.

Zítra výběh, p l a v á n í , p  e  n  t  a  t  h  l  o  n,.... se ztrácí hlas trenérů, škola usíná, zdi chladnou.

Těšíme se. A vy?

Vaši trenéři